lekce 4: přídavná jména
Popisujte!
Teď už znáte podstatná jména (věci) a slovesa (činnosti). Teď je čas na přídavná jména (popisy)! Zapamatujme si jich pár:
velké, důležité
malé, mladé
dobré, příjemné
špatné, nepříjemné
silné, úžasné
znalé, chytré
roztomilé, sladké
V češtině stojí přídavná jména před podstatným jménem, ale v toki poně jdou vždycky po něm:
velké zvíře
malý hmyz
roztomilý pták
Čechům tohle pořadí může občas přijít matoucí, ale takhle to funguje ve francouzštině, irštině, arabštině, malajštině a v mnoha dalších jazicích. Přemýšlejte o tom takhle: první slovo je vždycky to nejdůležitější!
Podívejme se na pár vět s popisy:
waso li lukin e soweli suwi.
Pták vidí roztomilé zvíře.
soweli wawa li moku e kasi suli.
Silné zvíře jí velké rostliny.
pipi ike li moku lili e soweli.
Zlí brouci trochu pokousávají zvíře.
waso sona li sona pona e pipi.
Chytrý pták dobře zná hmyz.
Jestli vám tyto věty připadají dlouhé a únavné, nebojte se! Brzo se podíváme na kratší věty. Pamatujte: struktura věty je v podstatě docela jednoduchá! Vždycky jde poznat, která část je podmět, přísudek a předmět, podle li a e.
Tady je něco k povšimnutí: v češtině jdou přídavná jména jenom na podstatná jména, ale v toki poně můžou jít i na slovesa: trochu pokousat ~ moku lili, dobře znát ~ sona pona. V toki poně není rozdíl mezi přídavnými jmény a příslovci.